pondělí 15. ledna 2024
Panna Maria mě vezme do Medjugorje navštívit duše
Zpráva Panny Marie Královny Valentině Papagnové v Sydney, Austrálie 26. října 2023
Tuto zprávu obdržela dne 26. října 2023 a nebyla dříve publikována.
Celou noc, jak obvykle, jsem trpěl mnoho utrpení, ale byl jsem také napadnut démony — to bylo strašné věc. Utrpení bylo tak intenzivní, že jsem cítil, že už to nedokážu vydržet dále.
Náhle jsem držel Ježíška v náručí. Démonové byli přítomni a snažili se ho chytit a roztrhat. Snažil jsem se chránit našeho Pána, skrýval jsem ho, a běžel jsem, když mě čert pronásledoval, jednou sem a pak tam.
Nakonec se za mnou objevila Blahoslavená Matka v krásném dlouhém šatě barvy burgundského vína.
„Jaký úlev!“ řekl jsem.
Byly tam tři démony — tmaví, ošklivé muži, kteří mě hrozili. Řekli: „Přišli jsme, aby vás zastavil a zničil. Nemůžete udělat vše to.“
Anděl řekl: „Běž! Běž! Pojďte běhat! Utejděme se rychle pryč!“
„Ale, kde je Dítě?“ zeptal jsem se anděla.
„Neobávej se, Blahoslavená Matka vzala Dítě,“ odpověděl mi.
Anděl a já běželi po této cestě.
Zeptal jsem se anděla: „Kam běžíme?“
„Do Vietnamu!“ odpověděl mi, „Jdeme do Vietnamu.“
Ale nepamatuju si, že bychom dorazili do Vietnamu, protože se náhle ocitl jsem zpět v své ložnici.
Po návratu do svého pokoje, vydechnutý a bez dechu od běhání, si všiml oplocení kolem mého toaletního stolu, jakousi ochranu.
Razem jsem myslel na to, co jsem právě zažil: „Kdo jsou ti lidé, kteří mě pronásledují?“
Porozuměl jsem, že démonové mě napadli, protože je to duchovní bitva — více lidí čte Zprávy, které obdržuji z nebe a také chodím na více modlitebních skupin. Chce se zbavit Ježíše a mne, nechce, aby jsem šířil Svaté Slovo Boží lidem.
Pokračoval jsem v modlitbě, když ve čtvrthodině ráno se mi objevila Blahoslavená Matka. Řekla: „Valentino, pojď se mnou. Je tam něco, co ti musím ukázat a sdělit.“
Ocitali jsme se na místě — nemyslím si, že to bylo zde na zemi, ale bylo by v nebi.
Řekla: „Valentino, víš, že jsi mi něco slíbil, ale nesplnil jsi svůj slib.“
Razem jsem myslel: „Kdy jsem slíbil?“ Obvykle modlím se za zasvěcení a splňuji své denní modlitby a oběti, ale po smrti mé sestry Angely před nedávnem byly všechny moje modlitby dva týdny po její smrti přerušeny.
Blahoslavená Matka řekla: „Pojď a podívej se.“ Otevřela tento vysoký kontejner. Když jsem se díval dovnitř, viděl jsem na dně tohoto kontejnru hodně pšenice smíchané s jinými tmavšími zrny. Nebylo to čisté.
Řekla: „Vidíš, není to čisté, protože jsi nesplnil svůj slib mi.“
Omluvil jsem se a řekl: „Promiňte, Blahoslavená Matko.“ Stál jsem a sledoval, co mi ukazuje Blahoslavená Matka. Cítil jsem se hrozně. Bylo to jako nož, který prochází mým srdcem.
Ale myslel jsem si: „Vedou-li oni, kolik jsem trpěl ztrátou své sestry?“ Ale Nebe — vidí věci jinak než my. Všechny denní modlitby a oběti, které bych dělal, Blahoslavená Matko, použije je pro mnoho různých věcí. Nebyla příliš rozrušená, ale mírně mi připomínala svůj slib, a pocit, který jsem měl, nebyl příjemný.
Byla sedící, když mi to ukazovala, a potom vstála a řekla: „Pojďme.“
Úsměvně řekla: „Hádáte, kam vás teď vezu? Vezu vás do Medjugorje!“
„Oh, do Medjugorje?“ Myslel jsem si s nadšením.
Blahoslavená Matka uslyšela mé myšlenky a odpověděla: „Ano, vezu vás do Medjugorje, abyste viděli něco, a potřebuju, aby jste mi a Mému Synovi pomáhali.“
Nahodila jsme se náhle v Medjugorje.
Řekla: „Nevezu vás do kostela sv. Jakuba, ale pojdeme na okraje města kolem Medjugorje. Tam jsou lidé, kteří potřebují vaši pomoc.“
Viděl jsem různé skupiny lidí. Byly tam skupiny mužů a skupiny žen. Kamkoli se podíval, viděl jsem lidi tu a tam.
Rozpoznal jsem také otce Slavka Barbarica (zemřel 24. listopadu 2000). Vypadal tak mladě a krásně. Nosil dlouhý hnědý kapucínský habit. Úsměvně mluvil s někými lidmi ve skupině.
Řekl jsem Blahoslavené Matce: „Oh, otec zemřel, ale podívejte se na něj, je živý!“
Bylo tam mnoho lidí, s nimiž mluvil. Ti lidé seděli za malými kulatými stoly. Otec mluvil s nimi a úsměvně se k nim obracel, chodil od jednoho stolku k druhému. Jsem si jistý, že z Nebe pomáhá lidem v Medjugorje. P. Slavko nebyl pod zemí, ale na otevřeném prostoru, který vypadal jako zahrada.
Blahoslavená Matka se dívala na skupinu a úsměvně se k ní obracela. Vypadalo to, že jim tam pomáhá. Byli jsme několik metrů od něj, ale neblížili jsme se mu. P. Slavko se otočil a viděl nás.
Blahoslavená Matka řekla: „Musím vám ukázat něco jiného.“
Náhle jsme se ocitli pod mosty, a potom jeli tunely, jako by byly podzemní jeskyně s otvory tu a tam, nechající proniknout trochu světla. Bylo to velmi nezvyklé, a tyto jeskyně byly všechny z hlíny.
Když jsme cestovali těmito poměrně tmavými chodbami, odraz světla od Panny Marie ukazoval mnoho lidí, kterých jsme minuli. Někteří šli v procesi — podívali se na nás a okamžitě se otočili doprava a zmizeli. To se stalo několikrát.
Sledovala jsem ji, a kamkoli jsme šli, tam byly skupiny lidí – muži i ženy a mladí lidé. Ti všichni byli Duchové svatých, a všichni vypadali jako by byli pod zemí. Bylo to velmi nepravděpodobné. Nikdy předtím nic podobného neviděla.
Chtěla jsem sledovat jednu skupinu, ale oni obehli ohnutí a rychle zmizeli. Panna Marie řekla: „Ne, ne, nesleduj je. Chtěla jsem ti jen ukázat, kolik jich tam je.“
Byly různé tunely vlevo i vpravo, ale my vždy šli doprava. Panna Marie mi pak dovolila chodit před ní, a já jí kladla otázky. Potkali jsme skupinu mužů sedících na zídce ze skály.
Zeptala jsem se: „Kdo jsou tito lidé a co dělají?
Odpověděla mi: „Jsou to kněží – ale neudělali správně.“ Jeden konkrétní kněz kouřil cigaretu.
Rekla jsem: „Ach, nevím, že kněží kuří.“ Tento kněz vstál a řekl něco nepříjemného.
Duchové si mezi sebou mluvili – stěžovali se na to, že musí být tam, chtěli ven.
Panna Marie řekla: „Zapomeň vše, co ti ukážu – musíš jim pomoci.“
„Nezmolují se v Medjugorji za Duchy svatých?“ zeptala jsem se.
„Někteří lidé modlí, a někteří si na to nepamatují,“ odpověděla. Nevíme, zda byli tito duchové místní nebo ti, kteří přišli do Medjugorje na pouť.
Panna Marie chtěla mi ukázat ještě něco jiného. Potkali jsme schody z hlíny. Tyto konkrétní schody vedly nahoru, kde mohla vidět otvor. Byly velmi strmé a úzké. Myslím si, že to je cesta ven pro duchy.
Panna Marie řekla: „Jdi před mnou, já ti budu následovat.“
Když jsme začali chodit nahoru po schodech, na každém schodu byl malý kontejner s bochníkem chleba a nějakým červeným ovocem nad chlebem. Udělala jsem několik kroků, a čím vyšší stoupala, tím užší se schody stávaly, až do té míry, že mi bylo těžké postavit nohu na schod a vyhnout se tomu, abych nepostavila nohu na chleb.
Rekla jsem: „Milá Panno, nemám rád stavět nohu na chleb.“
Usmála se a řekla: „Nemusíš jít dále. Co chtěla ukázat – nyní je dokončeno. Přijetím sem a všemi těmi, co jsme prošli, to už je krásný plod, který jsi vyprodukoval, milosti již přicházející k Duchům svatých. Všechna tato lidé, které ti ukázala, musíš je nabídnout mému Synu a modlit se za ně. Nabídej tyto duchy při svátostné omši, a musíš trpět pro ně.“
Každá čtvercová, hliněná schránka měla chléb s červeným ovocem nahoře. To představuje Tělo a Krev Ježíše Krista.
Tyto duše jsou zde, na tomto místě, už dlouhou dobu. Místo není daleko od centra Medjugorje, ale cítil jsem, že jdeme směrem k hoře Križevac a byli jsme pod horou. Málo mě to potěšilo být v Medjugorji. Nezáleží na tom, že bych rád šel do kostela, Blahoslavená Panna chtěla mi ukázat místo, kde jsou duše. Být s našimi Blahoslavenou Paní, která mě vedla a vysvětlovala mi věci, bylo tak klidné a krásné.